Asi se najde jen málokdo, kdo by neznal některou z nepřehlédnutelných realizací architekta Petra Franty, ať už jde o nový terminál letiště Václava Havla v Praze (1994–1998, s Michalem Brixem) nebo rektorát ČVUT a Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (2016–2017). Autor, který dokáže citlivě reagovat na vliv prostředí i památkářské souvislosti, proslul svými vstupy do historického prostředí. K nim patří například galerie Císařská konírna (2005–2006) či expozice svatovítského pokladu v Kapli svatého Kříže (2011, s Lucií Laštovičkovou) na Pražském hradě, obnova a instalace v Pinkasově synagoze (2018, s Lucií Laštovičkovou, Petrem Sobotkou a Štěpánem Sekerou), Španělské synagoze (2018, s Lucií Laštovičkovou, Petrem Sobotkou a Štěpánem Sekerou) či synagoze v Polné (1997–2001) a mnohé další.

Ústředním prvkem výstavy je rozměrný model architektovy nejnovější realizace – přístavby zázemí a rozšíření turistické infrastruktury památníku Mohyla míru na prateckém návrší. Upomínku na padlé v bitvě u Slavkova na tomto místě inicioval před více než 100 lety páter Alois Slovák, který angažoval v té době proslulého architekta Josefa Fantu. Petr Franta k tomu dodává: „S Fantovým významným dílem – secesním Hlavním nádražím v Praze – jsem vyrůstal, bydleli jsme na Vinohradské třídě, pár kroků od nádraží. Dědeček mě vodil do Vrchlického sadů, které byly tehdy půvabným parkem s jezírkem, a vyprávěl mi o architektovi Fantovi a jeho tehdy Wilsonově nádraží, po našem ›vilzoňáku‹. I proto pro mne bylo velkou příležitostí moci studovat originální výkresy tohoto doyena české secesní architektury, rehabilitovat a částečně i dotvořit jeho dílo. V původním návrhu jsou ke slavnostní příležitosti stupňovitě řešené ›plošiny/rozhledny‹ na místa bitvy tří císařů, které byly po sto letech překryty zatravněnými vrstvami. Přišlo nám přirozené tento Fantův záměr obnovit a navázat i novým návštěvnickým okruhem opodál – rozhlednami obhlížejícími bojiště z osmimetrové výše, které přesahují koruny okolních vzrostlých stromů.“

Role kurátorů se ujali historička umění Irena Žantovská Murray a architekt a historik architektury Vladimír Šlapeta.

Vernisáž se uskuteční 1. února 2024 od 17 hodin.