Ustavení samostatného Československa bylo pro Brno velkou událostí. Z provinčního města monarchie se stalo zemským správním centrem nové republiky a to s sebou obnášelo ustavení nových politických, hospodářských, školských či justičních institucí. V dubnu 1919 vzniklo tzv. Velké Brno připojením do té doby samostatných měst Králova Pole a Husovic a dalších 21 menších okolních obcí. Vzniklá situace představovala výzvu pro architekty a urbanisty. Není tedy divu, že v roce 1919 bylo vedle etablované německé  techniky založeno i nové české vysoké učení technické, kde architekturu vyučovali osobnosti jako Emil Králík, Jaroslav Syřiště či Jiří Kroha. Významní architekti působili rovněž na stavebním úřadě, kam Jindřich Kumpošt povolal Bohuslava Fuchse, budoucího tahouna brněnské avantgardy. Z vídeňských studií u Friedricha Ohmanna se do Brna navrátil Ernst Wiesner, který z Vídně přinesl styl individualistické moderny, jež tu ve dvacátých letech udivovala expresionistickými tvary. Tyto a další osobnosti se zhostily úkolu zastavět volné parcely mezi původním Brnem a přilehlými obcemi, budovat nové veřejné stavby a zajistit odpovídající infrastrukturu. A Brno se díky jejich snaze postupně měnilo v nejmoderněji působící město Československa. Moderní stavby však vznikaly i jinde na jižní Moravě. Ty nejzajímavější jsou představeny na šestnácti výstavních panelech s texty v češtině a polštině.

Jednotlivé panely představují slavné vily, bytové domy, školy, zdravotnická zařízení, sportovní a lázeňské stavby, obchodní domy, banky, úřady, kostely i krematoria, průmyslové objekty, kavárny a hotely a pochopitelně také brněnské výstaviště.

Otevření výstavy, kterou připravilo Metodické centrum moderní architektury v Brně, se konalo při příležitosti zahájení Dnů české kultury v Poznani. Návštěvníci si mohou panely věnované brněnské moderně prohlédnout v klidu u šálku kávy v prostorách suterénu městské knihovny v Poznani, výstava skončí v závěru roku 2024.