Pomník architekta Ernsta Wiesnera tvoří kousky kamenů z jeho prvorepublikových brněnských staveb – z vily Stiassni, vily Neumark, České banky Union (dnešní sídlo Českého rozhlasu Brno) a Paláce Morava. Dílo doplňuje věnování v češtině i v angličtině: „Ernstu Wiesnerovi jeho město Brno, leden 2026“.

Celkem 9 kamenů je zasazeno do kruhového podstavce, který se vlní. Mezi nimi je například pískovec z vjezdové brány ve vile Stiassni. Dílo současně vychází z tradice pokládání kamínků na židovské náhrobky, symbolizující trvalost vzpomínky a věčnost. Podle návrhu architekta Tomáše Růžičky pomník vytvořil kameník Radim Skácel. Umělecký objekt je symbolickým propojením Wiesnerova života, tvorby a města Brna, které velmi silně formoval. Na vzniku díla se podílela i samotná veřejnost, a to ve veřejné sbírce, ve které se k dnešnímu dni vybralo více než 75 tisíc korun.

Ernst Wiesner jako židovský uprchlík opustil Česko v roce 1939 a doma se na něj téměř zapomnělo. Dokonce ani nebylo známo, kde je pochovaný. V roce 2022 jeho hrob v anglickém Liverpoolu objevila Kateřina Konečná, kastelánka vily Stiassni. Díky spolupráci se spolkem přátel liverpoolského hřbitova a finanční spolupráci Jihomoravského kraje se podařilo náhrobek očistit a dát mu nový betonový základ, aby byl stabilnější.

Ernst Wiesner se narodil 21. ledna 1890 v židovské rodině ve slovenských Malackách. Začátkem 20. století se s rodiči přestěhoval do Brna. Vystudoval vídeňskou výtvarnou akademii, od roku 1918 začal v Brně působit jako uznávaný architekt. V roce 1939 emigroval před nacisty do Británie. Do Brna se vrátil koncem 40. let, s nástupem komunistické moci natrvalo přesídlil do Liverpoolu, kde zemřel 15. července 1971.

Vila Stiassni

Vilu si nechal pro svoji rodinu postavit brněnský textilní továrník Alfred Stiassni, který společně s manželkou Hermine oslovil jednoho z nejlepších brněnských meziválečných architektů Ernsta Wiesnera, který v letech 1927–1929 stavbu realizoval. Ačkoliv zvenčí vila zcela odpovídá puristickému stylu architekta, uvnitř si rodina prosadila prvorepublikový luxus, ve kterém nechybí reprezentativní salonky s bohatým dřevěným obložením, mramorovými krby, štuky a historizujícím nábytkem. Součástí je také rozlehlá terasa a lodžie, která se otevírá do více než tříhektarové zahrady obklopující vilu ze všech stran. Rodina si tak mohla dopřát dostatek soukromí i sportovního vyžití. V zahradě tak stále najdeme funkční tenisový kurt či bazén.

Devět let po nastěhování však židovská rodina musela uprchnout před nastupujícím nacismem. Po druhé světové válce začala vila sloužit jako luxusní hotel pro významné státní návštěvy. Tou první byl prezident Edvard Beneš, jenž ve vile nocoval již v květnu 1945. Po něm následoval zástup dalších prominentů.

Od roku 2009 je vila ve správě Národního památkového ústavu, který zahájil její kompletní obnovu. Jako výjimečná památka moderní architektury byla vila zpřístupněna veřejnosti na sklonku roku 2014. Od roku 2018 ji najdeme na prestižním seznamu Iconic Houses – světové sítě ikonických domů 20. století.

Vila Stiassni je celoročně otevřena veřejnosti vždy v pátek, sobotu, neděli, pondělí a ve vybrané státní svátky. Speciální otvírací doba je v období vánočních svátků. Koná se zde také řada mimořádných tematických akcí. Například už za pár dní – od 6. do 16. února – to bude oblíbená výstava květinových aranžmá letos s názvem „Květiny: zážitek smyslů“. Během výstavy bude vila otevřena denně.