Margarete Schütte-Lihotzky byla první ženou, která studovala architekturu na vídeňské uměleckoprůmyslové škole, a byla jednou z prvních společensky angažovaných architektek, které prosazovaly radikální změnu a racionalizaci bydlení zaměřenou na potřeby pracující ženy. Byla ale také jediná přeživší z rakouské komunistické odbojové skupiny, která v letech 1939 a 1940 organizovala odpor proti nacistickému režimu. Ostatní členové byli pro velezradu odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni, Margarete Schütte-Lihotzky byla odsouzena berlínským lidovým soudem k 15 letům vězení a převezena do Aichbachu v Bavorsku. Byla osvobozena americkými jednotkami 29. dubna 1945. Margarete studovala architekturu u Oskara Strnada. Ještě během studia získala řadu ocenění. Oskar Strnad byl jedním z průkopníků sociálního bydlení ve Vídni, navrhoval dostupné, ale pohodlné byty pro sociálně slabší vrstvy a Margaretu velmi inspiroval. Pochopila, že propojení designu a funkčnosti je novým trendem budoucnosti. Po ukončení studia spolupracovala mimo jiné i s Adolfem Loosem na návrhu sídliště Friedensstadt pro válečné veterány. V roce 1922 se Margarete seznámila s taylorismem – novým stylem organizace práce. Ten podnítil její vlastní výzkum, na jehož základě potom navrhla v roce 1926 frankfurtskou kuchyni, která se stala prototypem vestavěné kuchyně. Když slavila své 100. narozeniny, podotkla: „Budete překvapeni, že předtím, než jsem v roce 1926 vytvořila frankfurtskou kuchyni, jsem nikdy sama nevařila. Doma ve Vídni vařila moje matka, ve Frankfurtu jsem chodila do restaurace. Navrhla jsem kuchyni jako architekt, ne jako žena v domácnosti.“ V letech 1930–1933 působila s Bauhausem v Rusku, přednášela v Číně a na Kubě. V poválečném Rakousku nesměla pro své politické názory pracovat. Oceňována a uznávána začala být až koncem 70. let 20. století a na oslavě svých 100. narozenin si zatančila valčík s primátorem města Vídně. Zemřela tři dny před svými 103. narozeninami.