Mezi množstvím vysoce kvalitních modernistických staveb vyniká v brněnské lokalitě Masarykova čtvrť někdejší vila textilních průmyslníků Alfréda a Herminne Stiassni s velkoryse založenou zahradou.

Několik parcel ke stavbě domu o celkové rozloze 32 174 m2 zakoupili manželé již v roce 1924. Tím vznikla jedna z největších brněnských soukromých parcel, která kromě své příznivé jihozápadní poloze disponovala i nádhernými pohledy do okolní kopcovité krajiny.

Paralelně se stavbou domu a dalších objektů v zahradě (dům vrchního zahradníka, stáj pro koně, byt řidiče, vytápěné skleníky, plavecký bazén a tenisový kurt) byla zakládána také zahrada.

Vila je rozrůzněna architektonickými prvky, kterými architekt vily Ernst Wiesner podpořil vzájemnou spojitost vily s budoucí zahradou a okolní krajinou – vila je položena na terase, která ji obklopuje z jižní a východní strany, kolem vily obíhá předsazená lavice, která je součástí jejího exteriéru a umožňuje pohodlné posezení s neustále se měnícími pohledy na zahradu, v přízemí jižního a východního křídla se nachází  zahradní lodžie, nad ní je situována rozlehlá terasa přístupná ze soukromých pokojů, stěny byly opticky rozrušeny porosty bujných popínavých dřevin, které vilu přímo pojímaly do zahradního koloběhu.

Autor zahrady

Základní kompoziční schéma zahrady stanovil Ernst Wiesner. Na jeho vizi navázal zahradní architekt, který koncept dále rozvinul ve vysoce reprezentativní zahradu.

K zahradě vily Stiassni není k dispozici žádná původní plánová dokumentace. Za autora zahrady je považován architekt Otto Eisler. Autorství se ovšem doposud nepodařilo doložit žádným pramenným dokladem. Při obnově zahrady se také pracovalo s hypotézou, že autorem mohl být vídeňský zahradní architekt Albert Esch. Tvrzení nasvědčují nepřímé skutečnosti publikované v dobové literatuře a Eschova provázanost dodáváním zahradních návrhů k jiným Wiesnerovým vilám budovaným v této lokalitě. Otázka autorství zůstává zatím otevřena dalšímu zkoumání. 

Kompozice zahrady

Zahradně architektonická skladba zahrady Stiassni prezentuje jeden z  příkladů možného ztvárnění vilových zahrad, které vznikaly v Československu mezi světovými válkami. V jejím pojetí je možné spatřit tendence orientované na volné krajinářské úpravy s formálními kompozičními prvky.

Před průčelími vily byly zřízeny obytné terasy ztvárněné geometricky s květinovými záhony. Od ulice byla do nádvoří vily přivedena přímá lipová alej. Před východním průčelím se rozprostíraly reprezentativní trvalkové záhony.

Zahradu je možné rozdělit na jižní a severní část. Část jižní, pod vilou, je intimní prostor, do kterého okolní scenérie nevstupují a hlavní roli v ní hrají porosty stromů a keřů s průhledy na ušlechtilou architekturu vily. Kompozice severní části využívá dalekých výhledů do okolní krajiny.

Do zahradního programu byly dále vloženy tehdy prosazované prvky sportovně relaxačního charakteru umožňující moderním a tělu prospěšným způsobem trávit volný čas, čímž zahrada získala moderní nádech. Funkčně rozličné části zahrady byly zakomponovány v jeden harmonický zahradní celek s reprezentativní, obytnou, sportovně relaxační a hospodářskou funkcí.