Běhalová se narodila 31. července 1922 v Prostějově. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla vyhozena ze studia dějin umění na Karlově univerzitě, protože se zapojila do protikomunistického odboje a předávala tajné zprávy od svých pedagogů z univerzity francouzskému velvyslanci. Byla odsouzena za špionáž a velezradu na sedm let. V 50. letech 20. století byla internována v pracovních lágrech a z vězení se vrátila s trvale podlomeným zdravím. Po odpykání trestu ji čekalo střídání různých druhořadých zaměstnání, až se v druhé polovině 60. let minulého století dostala do Plzně na Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, předchůdce dnešního Národního památkového ústavu.

Právě tady se začala věnovat Loosovu architektonickému odkazu. Zpovídala pamětníky, dopisovala si s Loosovými bývalými spolupracovníky, klienty a přáteli. S mravenčí pečlivostí vyhledávala a dokumentovala vše, co z tvorby světového architekta v Plzni zbylo. Navržením interiérů za kulturní památky mnoho z nich zachránila před zničením. „V tomto období se stal pověstným její Velorex, levná trubková tříkolka potažená koženkou, na kterou měla jako invalida nárok,“ dodává autor výstavy David Růžička.

Dalšímu bádání po historii Loosových staveb se Věra Běhalová věnovala po emigraci do Vídně v roce 1968. Ve Vídni dokončila přerušená studia doktorátem z dějin umění a stala se uznávanou odbornicí na architekturu a umění 19. a 20. století. Zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni.

Výstava sestává z 20 panelů mapujících osudy výjimečné badatelky i poznávání Loosových plzeňských interiérů. Alespoň symbolicky je postava Věry Běhalové zobrazena u Velorexu, který laskavě zapůjčilo Technické muzeum v Brně.

Vernisáž se uskuteční 9. února 2023 od 17 hodin a bude spojena s vystoupením v rytmu swingu v podání tanečního studia SwinglTangl Plzeň.